I když si připadáte malí, nebojte se snít o velkých věcech

Co vás  přivedlo k ilustraci a jak vznikla značka ilustera?

Jistě nejsem první ani poslední, kdo si před lety pořídil blok A5 Moleskine a propadl kouzlu skicování a tvorby ilustrací právě do něj. Malý formát mi pomohl překonat syndrom prázdné stránky, a tak jsem si začal skicovat, co mě napadlo.
Po zhruba roce kreslení takzvaně do šuplíku jsem občas přinesl skicák ke kamarádům a známým a zeptal se na jejich názor na své práce. Po několika pozitivních ohlasech jsem sebral odvahu a zkusil některé ilustrace reprodukovat, zvětšit a vsadit do rámu. Černý rám s paspartou skvěle podtrhl samotnou minimalistickou ilustraci a už nebylo cesty zpět. Už jsem věděl, že chci a potřebuji tvořit dál. Pár dní jsem pak neustále zahlcoval svou dnes už manželku všemožnými dotazy a různými variantami názvu své značky, až nakonec vznikla ilustera – značka vycházející z toho, co dělám. Značka s malým „i“, protože chci zůstat nohama na zemi, a taky prostě proto, že velké „I“ hned vedle malého „l“ vypadá jako dvě čárky a špatně se to pak v tiskací variantě čte. :-)

Jak  byste popsal styl vaší tvorby vlastními slovy?

Vždycky se mi líbil minimalismus a hra s kontrastem. Proto mě, jako komerčního grafika, tolik bavilo hlavně tvořit loga – hledat chytrá vizuální řešení pro myšlenku, kterou chtěl klient sdělit svým zákazníkům.
To samé platí i pro mou tvorbu, kdy se jednoduchým vizuálem snažím sdělit nějakou myšlenku. Baví mě hledat minimalistická vyjádření složitějších věcí. Baví mě hledat kontrasty, ať už významové nebo grafické, a využívat při tom hru s negativním prostorem. Občas ve svých ilustracích použiji nějaký barevný akcent, ale primární výrazovou složkou je světlo a tma ve formě černé a bílé. Všechny mé ilustrace jsou také vsazeny do černého rámu, protože i rám je neoddělitelnou součástí celého obrazu.

Když začnete pracovat na novém designu, jaký je váš tvůrčí proces od nápadu až po hotový produkt?

Jako komerční grafik používám pro svou tvorbu širokou škálu nástrojů. Začínám nápadem, který často přijde zčistajasna, nebo vznikne na základě rozhovoru s lidmi, se kterými se potkávám na designových trzích. Všechny nápady si zapisuji do mobilu, abych se k nim mohl kdykoliv vrátit.
Zapsané nápady pak nechám ještě nějakou dobu uzrát a pokud mi i po čase přijdou zajímavé, pustím se do jejich realizace. Někdy začínám rovnou kreslit, jindy si chvíli hraji s Photoshopem a zkouším rychle převést svou myšlenku do vizuální podoby. Pokud si všechno „sedne“, začnu ilustrovat v iPadu. Každá ilustrace si vezme svůj čas – někdy jsou to hodiny, jindy dny a občas se taky stane, že jsem s výsledkem tak nespokojený, že danou ilustraci takříkajíc úplně odpískám. Pokud jsem ale s ilustrací spokojen, exportuji ji z iPadu do Photoshopu, kde začínám s postprodukcí – zvýrazňuji detaily, kontrast, upravuji velikost, formát nebo dělám drobné retuše. Finální verzi ilustrace následně očísluji, podepíšu, vsadím do pasparty a zarámuji.

Jakou technikou vznikají vaše obrazy?

Úplně na začátku jsem vyzkoušel techniku crosshatching neboli šrafování. Na této technice se mi líbilo, že mohu pomalým přidáváním linek ztmavovat dané oblasti a tvořit různé nuance povrchů a struktur. Potom jsem si čistou náhodou, během jedné dlouhé pracovní porady, vytvořil na papír před sebou shluk teček a zkusil stejným stylem napodobit techniku šrafování. Někde jsem tečky přidal, jinde zase ubral – a moje nová oblíbená technika byla na světě.
I přesto, že je technika tečkování časově náročnější, začala mě velmi bavit a od té doby jsem už tvořil ilustrace jenom tečkami. Postupem času jsem kvůli lepším možnostem digitalizace a postprocesu ilustrací přešel na digitální tvorbu a začal ilustrovat na iPadu. To mi poskytlo více možností – jak pro samotnou tvorbu, tak hlavně pro práci s jemnějšími detaily.

 

Jaká byla zatím vaše největší profesní výzva a jak jste se s ní vypořádal?

Opravdovou výzvou pro mě byla nedávná realizace 12 unikátních ilustrací pro kalendář 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zakázka pro tak velkou a známou organizaci byla sama o sobě velmi stresující a deadline pouhých tří měsíců na odevzdání všech ilustrací byl už jen třešničkou na pomyslném dortu.
S oddělením komunikace fakulty jsme společně vytipovali dvanáct míst tematicky spjatých s lékařskou fakultou a já se každý z těchto výjevů pokusil graficky zachytit a zpracovat svým stylem. Byly to nesmírně náročné tři měsíce – tři měsíce balancování mezi prací, rodinou a ilustrováním kalendáře, které jsem nakonec zvládl jen díky neutuchající podpoře své manželky. Kalendář jsem stihl dokončit včas a následně jsme ho společně s děkanem 1. lékařské fakulty Martinem Vokurkou slavnostně pokřtili při oslavách zahájení nového akademického roku.

Máte tři děti a full time job. Jak zvládáte skloubit rodinu, práci a ještě vlastní projekt?

Je to hodně o hledání balancu mezi všemi třemi, ale čas od času holt někdo z nich musí tahat za kratší konec. Pravdou ale je, že tohle všechno dokážu skloubit jen díky své manželce Veronice, která mě neúnavně podporuje, ať už se naivně vydám jakýmkoliv směrem. Odvažuji se dokonce říct, že bez její podpory a pomoci by značka ilustera neexistovala. I když moje žena není za ilusterou vidět, je její obrovskou součástí a já jí za to nepřestanu být vděčný.

Který z vašich produktů je pro vás osobně nějak speciální/významný a proč?

Před dvěma lety jsem v rámci své tvorby zkusil trochu ukročit do strany a místo vážněji pojatých ilustrací jsem nakreslil tři dětské motivy zvířátek. Moje vlastní děti mi byly inspirací, tak jsem chtěl vytvořit něco pro ně. Nakreslil jsem ilustraci myšky, ježka a ptáčka. Právě ilustrace ptáčka s helmou je absolutně nejprodávanější z mých ilustrací a stále mě nepřestává překvapovat, jak dokáže tahle na první pohled jednoduchá kresba zarezonovat v tolika lidech – ať už je jim deset, nebo osmdesát let. (ilustraci ptáčka můžete vidět na úvodní fotografii k tomuto článku)
V tomto ptáčkovi navíc vidím i paralelu k sobě samému. Jsem obyčejný grafik, ilustrátor a introvert, který si nikdy moc nevěřil a celý život trochu bojoval s tzv. syndromem podvodníka. Jenomže jednou jsem si – stejně jako ten ptáček – řekl, že chci snít o velkých věcech, třeba uspořádat vlastní výstavu obrazů. Sebral jsem odvahu a šel si za svým.
O rok později jsem uspořádal svou první veřejnou výstavu a dokonce ji zahájil vernisáží. Další rok jsem vystavoval ilustrace v jedné pražské kavárně a následně představil svou práci širší veřejnosti v rámci designových trhů.
Zpětně si připadám jako ten obyčejný ptáček, který si jednoho dne nasadil helmu a našel odvahu snít o velkých věcech.

Přijďte podpořit Lukáše a dalších více než 200 lokálních tvůrců na jarní Dyzajn market 8. a 9. března. Možnost popovídat si se samotnými autory se vám v žádném obchodním řetězci nenaskytne. Těšíme se na vás na Výstavišti v Praze-Holešovicích, oba víkendové dny od 10:00 do 18:00.