Keramika Koler
Kdo za vaší značkou stojí a kdy vznikla?
Jmenuji se Martin Koller. Z toho vychází název značky. Vystudoval jsem bechyňskou
keramickou školu SPŠK Bechyně. Pracoval jsem pro různé keramické dílny, založil jsem
vlastní dílnu. Pořídil jsem si rodinu a na nějaký čas řemeslo opustil. Potom, co jsme postavili
dům v Hudlicích u Berouna, jsem se ke keramice vrátil, už ve vlastním prostoru a s pecí na
dřevo na zahradě.
Jaký je proces výroby vaší keramiky od začátku až do finální podoby?
Od začátku do konce dělám všechno sám. Keramiku točím na hrnčířském kruhu, nechám
částečně zaschnout, nauchatím, obtočím, zkompletuji konvičky. Výrobky nechám doschnout,
přežahnu v elektrické peci. Naglazuji a pálím ještě jednou na vysokou teplotu kolem 1300 °C znovu
v elektrické peci, nebo na přímém ohni v peci na dřevo.
Které vaše výrobky si získaly největší oblibu a proč?
Nejdéle dělám dekory „kropenaté“ a „modré v pohybu“. Když jsem je začal vyrábět, nikdo
tady nic podobného nedělal. Vlastně chvilku trvalo, než si na to lidi zvykli. U stánku
pochvalovali, jak se jim líbí, že je to jednoduché, ale pak šli vedle ke stánku a bez komentáře
si koupili něco, co bylo dle mého názoru nevkusné a přezdobené. Tenkrát mě to mrzelo, ale
dneska mě potěší, i když jen vidím, že se zákazníkovi keramika líbí a má radost z toho jen se
dívat. Kultovní je miska „otevřená kropenatá“. Mají ji rádi jak jednotliví zákazníci, tak
kuchaři v restauracích. Jsou praktické, jídlo na nich skvěle vypadá a jsou velmi fotogenické.
Fotografové s nimi rádi pracují.
Čím se liší vaše tvorba od ostatních tvůrců keramiky, jaké jsou její charakteristické rysy?
Jsou to asi tři věci. Dobrá znalost řemesla, dlouholetá praxe, schopnost vytvářet vlastní
design, který má svůj charakter a zároveň ctí svou úlohu, to znamená, že má být praktický a
nemá na sebe příliš upozorňovat, nevynikat nad jídlo, které je v něm servírováno, a nápoj,
který z něj pijete, naopak má pomoci jídlu vyniknout a navodit určitou atmosféru. Zároveň do
výrobků vkládám něco svého osobního.
Co vaši tvorbu nejvíc ovlivňuje/inspiruje?
Mám své motto, které naplňuji: „Žít v hezkém prostředí a vytvářet hezké a užitečné věci pro
lidi, kteří je dokážou ocenit.“ Inspirací je prostředí, ve kterém žiji. Sleduji, jak vznikají tvary v
přírodě. Vše má svoje pravidla, i točení na hrnčířském kruhu, takže inspirací může být i
samotný proces výroby. Dnes je spoustu materiálů, se kterými je možné experimentovat,
vytvářet si vlastní jazyk. Rád se dívám na japonskou keramiku. Ale nechci dělat japonskou
keramiku. Jen ten přístup je mi blízký. A na trzích vidím, že i japonským turistům se má
keramika líbí. Myslím, že ty kultury jsou si v něčem blízké. V Japonsku je třeba oblíbený
Smetana a Janáček. Myslím, že chápu, proč. I já miluju Janáčka a Smetanu a stejně tak mám
rád japonské haiku.
Keramiku pálíte především v peci na dřevo. V čem je tento způsob jiný (lepší) od pálení v
elektrické peci?
Výhradně v peci na dřevo jsem pálil poté, co jsem se ke keramice po několikaleté pauze
vrátil. Nedávno jsem si nechal postavit novou větší pec na dřevo. Protože jsem nejdřív musel
zbořit tu starou a stavba nějaký čas trvala, tak byla potřeba vytvořit nové dekory, které pálím
v elektrické peci. Ale postupně jak bude čas, chci zas vymýšlet nové vzory pro výpal v peci na dřevo. V peci na dřevo se na keramice zachycuje popel, který zbarvuje hlínu a mění vzhled glazury.Větší nálet popela může sám o sobě vytvořit na hlíně sklovitý povrch. V peci na dřevo se většinou vytváří redukční prostředí, kdy
se načas zamezí přívodu kyslíku, to způsobí, že proběhnou jiné chemické reakce než v peci
el., což může změnit barvu glazury. Ty změny jsou nerovnoměrné, a ne zcela předvídatelné,
takže i v té samé peci pálené dva stejné hrníčky mohou po výpalu vypadat hodně odlišně.
Naproti tomu výpal v el. peci je jednodušší, předvídatelnější. Porcelán pálený v el. peci je
hezky čistý, bílý, barvy jasné. V el. peci můžete docílit jemnosti a elegance. Obojí má své.
Myslím, že to vypadá hezky i pohromadě
Jaké jsou vaše plány do budoucna, chystáte například nějakou novou edici?
To, že jsem prošel několika dílnami, mě hodně naučilo. Ne, že bych se naučil nějakou
speciální techniku, inspiroval mě spíš přístup. Z jedné dílny jsem si například odnesl, že je
dobré přicházet stále s něčím novým. Ne vždycky to vyjde podle představ, někdy se při
realizaci rozhodnu pro změnu. Někdy jsem s výsledkem spokojený, ale u zákazníků si
výrobek nezíská oblibu, ale každý rok se něco nového uchytí. Poslední novinka je dekor
„letní“. Oblíbené jsou šálky na espresso a cappuccino, ale na větší hrnky si lidé zatím zvykají.
Komentář zákazníka: „Tohle se mi hodně líbí, ale není to můj styl“ mně napovídá, že si nový
dekor zákazníci musí zas trochu nakoukat. Do budoucna bych rád dělal nějaké soliterní hrnky.
Taky chystám nové webovky. A na zahradě obestavět studnu žulovými kameny. Jak jsem psal
v mottu, že mě baví vytvářet prostředí, ve kterém žiji, a to prostředí má zas zpětně vliv na
tvorbu. Každopádně mám chuť vytvářet stále něco nového. Vytvořil jsem si svůj vlastní jazyk,
který můžu dál rozvíjet.
Jarního Dyzajn marketu se v březnu zúčastníte poprvé, co od účasti očekáváte, co vám osobní
setkání se zákazníky přináší?
Vlastně tím splácím nějaký dluh. Už dlouho jsem se chtěl Dyzajn marketu zúčastnit. Ale
neměl jsem dost zboží, nebo nebyl zrovna čas. Stále jsem to odkládal. Na konci roku 2021 jste
mě sami oslovili, ale už jsem měl termín obsazený. Od té doby jsem se několikrát pokusil
přihlásit, ale vždycky jsem se trefil do doby, kdy už byly přihlášky uzavřené. Tak letos jsem si
řekl, že už si to musím ohlídat. V bistrech a restauracích už jsem poměrně zavedený. Ale ještě
je hodně koncových zákazníků, kteří mojí značku neznají, a taky na Dyzajn market chodí část
mých zákazníků, kteří by mě tam rádi viděli. Takže si od účasti slibuji rozšíření povědomí o
značce. Co se týče prodeje, jsem introvert, dříve mě prodávání na stánku moc nebavilo. Ale
už jsem si to oblíbil. Je to důležitá zpětná vazba. A zákazníci jsou milí. S některými si
postupně získávám vztah. Přistihl jsem se, že když je období, kdy zrovna nejsou trhy, že už mi
to chybí.